Jak jste si asi všimli, prohloubili jsme spolupráci mezi mnou a kamarádem Martinem, který zastupuje pozici externího marketingového specialisty v ústeckém dealerství Mazda Auto Bek.
Sice jsme prozatím přinesli společnými silami dva rozhovory, ale už teď mohu prozradit, že se pracuje na třetím. Nicméně, rozšířená spolupráce přinesla Mazda News i první zapůjčení demo vozu na víkend – vybrali jsme si Mazdu 6 Wagon (GL). Co měla pod kapotou? A jak na mě zapůsobila?
Možná si to už nepamatujete, proto si dáme malou rekapitulaci. Současná generace Mazdy 6 se představila už v roce 2012 na moskevském autosalonu. První menší facelift přišel v roce 2015, kdy se toho tolik nezměnilo z pohledu exteriéru. To se stalo až o téměř tři roky později, kdy koncem roku 2017 se ukázal v Los Angeles větší facelift, který přinesl např. novou přední masku.
V současnosti se stále prodává Mazda 6 (GL), byť postupně dostává malé inovace tak, aby držela tzv. krok s dobou. A budoucnost? Aktuální verze, čekající na další mírné změny, by se měla zdržet cirka do roku 2022 – v tomhle období se má představit revoluční „šestka“ s pohonem zadních kol a šestiválcem Skyactiv-X. Údajně se zřejmě dostane i do Evropy, a to díky převratným technologiím Skyactiv-X a mild hybridu. Ale nebudeme dále polemizovat o tom, co bude a pojďme se podívat na to, jak si vedl testovací kousek v mých rukách.
Přiznám se bez mučení, Martin mi nabízel zpočátku buď novou Mazdu 3, nebo CX-30 s motorem Skyactiv-X, abych si tak osahal nejmodernější techniku japonské značky. Jenže díky dobře vedenému profilu na Instagramu jsem věděl, že v ústeckém showroomu mají stále demo vůz Mazdy 6 Wagon s motorem G165 a výbavou Revolution. Jelikož se mi třetí generace „šestky“ líbí od jejího uvedení, byla má volba jasná, protože aktuální dvě novinky si mohu vyzkoušet třeba příště
, ale to předbíhám, opět.
Pořád má šmrnc
Zápůjčka byla naplánovaná na druhý červencový víkend, což vyšlo krásně i s ohledem na mou týdenní dovolenou. No, uznejte sami, umíte si představit lepší začátek dovolené než víkend s novou Mazdou? Každopádně, nevím, jak to máte vy, ale já osobně tleskám designérům, jak se jim podařilo „oživit“ Mazdu 6 pomocí druhé modernizace. Ano, je sice pravda, že i ta už je přes dva roky stará, ale není to znát.
Přední partie vyzrály snad na úplné maximum, protože nová maska udělala opravdu hodně a „šestka“ srší charismatem na všechny strany. Je sice pravda, že bude záležet i na zvoleném odstínu karoserie, ale už z dálky, pokud jste skalním fanouškem Mazd, budete hrdí na to, že bliká při odemykání právě na Vás. Profilu vozu dominují 19palcová litá kola, ale také elegantní silueta, které jsem nikdy nevěnoval tolik pozornosti. To se však změnilo při následném focení a vážně jsem se kochal. Na zádi se toho moc neudálo za dobu její životnosti, ale dvě koncovky výfuku jsou stále sympatické a sluší i rodinnému kombi.
Postarší, ale přesto stále příjemná kabina
Oproti 3 (BP) a CX-30 má „šestka“ ještě starší provedení interiéru, proto vás nepřekvapí např. starý známý volant, apod. Po usednutí jsem řidičskou pozici našel snad za minutu, protože mi přijde, že Mazda si na tomhle zakládá už pár desetiletí – přece jenom za vše mluví i filozofie „jinba ittai – spojení jezdce s koněm“.
Sedačky byly „pouze“ látkové, ale to mi vůbec nevadilo. Co mě však trochu trápilo, bylo jejích boční vedení, ale zas musím brát v potaz, že s „šestkou“ bude málokdo řezat zatáčky (smích). Jinak ergonomie by se dala označit za příkladnou, jelikož veškeré ovládání bylo tak, jak byste očekávali. Nalevo od volantu je panel pro deaktivaci stabilizace, asistenta pro hlídání jízdy v pruhu nebo i-stop.
Samotnou kapitolou je také přístrojový štít, jelikož otáčkoměr a ukazatele paliva i teploty motoru zůstaly nadále analogovými, ale rychloměr už je bohužel digitální, avšak má alespoň příjemnou grafiku a mnoho podob zobrazení – čistě rychloměr, nebo palubní počítač, dojezd, vzdálenost vozu před vámi, apod. Musím se však přiznat, že ze začátku jsem head-up displej, zobrazující především rychlost v zorném poli řidiče na čelním skle, vypínal z nezvyku. Ale při každém startování vozu se zas zapnul a druhý den už jsem se ani nepodíval na budíky.
Pomyslnou třešničkou na středovém panelu je displej, který je sice dotykový, ale častěji jej budete ovládat pomocí konzole před loketní opěrkou, poněvadž je to bezpečnější popaměti než pomocí dotyků, kdy se pak nevěnujete řízení. A takhle přesně to prezentuje i samotná Mazda. Ostatní značky už dávno odstranily podobné knoflíky a vše se řeší dotykově, ale Mazda nezastává tento názor.
Když jsme u toho infotaimentu, neměl jsem s ním sebemenší problém a audio soustava BOSE hrála také slušně – tady musím inženýry pochválit za to, že dali na konzolu pro infotaiment i menší speciální knoflík pro ovládání hlasitosti, na který saháte opět popaměti anebo ztišíte zvuk pomocí volantu. Chtěl jsem okusit intuitivnost Android Auto, ale bohužel, neměl jsem kabel. Co mě však hodně zamrzelo, bylo rozlišení obrazu pro parkovací kameru a 360° pohled, tohle se nepovedlo. Dále pak už není nic extra mezi předními sedadly – držáky nápojů, odkládací prostory a třeba loketní opěrka obsahující v útrobách porty na USB, apod.
Po nastavení řidičovy sedačky pro mě (výška 188 cm) jsem se posadil sám za sebe a musím říci, že bych si uměl představit vzadu jízdu do Chorvatska, i když tam se nyní jezdí spíše vlaky (smích). Jinými slovy, u kolen i hlavy mi zbývalo asi ještě deset centimetrů, ale měl bych obavy, zda by se dozadu vešli vedle sebe tři urostlí chlapi.
Víko zavazadlového prostoru se zvedá manuálně, což možná zklame někoho, kdo by ve střední třídě čekal už elektronické ovládání. Nedalo mi to a zeptal jsem se Ondry, přijímacího technika Mazda Auto Bek, proč tomu tak je – „Pokud by Mazda trvala u 6 na elektricky ovládaném víku, musela by kompletně přepracovat C-sloupky, resp. zohýbat jinak plechy, aby vznikla větší mezera, kde jsou umístěné vzpěry kufru, protože při současné karoserii by se tam ty obrovské vzpěry s motůrky prostě nevešly. Proto u faceliftu to nemá význam, když je kastle už osmiletá, takže třeba u nové generace…“ Každopádně, objem zavazadlového prostoru 6 Wagon je 522 litrů a po stranách jsou kapsy pro uložení drobností, ale sympatickým doplňkem jsou třeba i háčky s nosností max. 3 kg.
„Dej mi za uši a uvidíš, co ve mně je!“
A konečně se dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu. Pod kapotou mnou testované Mazdy 6 Wagon se nacházela tzv. zlatá střední cesta – atmosférický benzínový 2,0 Skyactiv-G o výkonu 165 koní a točivém momentu 213 Nm v kombinaci se šestistupňovým manuálem. Když jsme u toho agregátu, ani u kapoty nejsou plynové vzpěry, ale klasická tyčka. Proto jsem se zas obrátil na Ondru a řekl mi: „Jirko, a na co? K čemu tam budou ty plynové vzpěry? Lidi mají u těchto aut zvedat kapotu z důvodu dolití kapaliny do ostřikovačů, a i ta jim většinou vystačí od prohlídky k prohlídce. Máme zjištěno, že plno lidí nekouká ani na stav oleje v motoru, proto tohle Mazda absolutně neřeší a také náklady jsou pak menší.“
Ale zpátky k samotné jízdě! Byl jsem rád, že jsem si vůz vyzvedl osobně kousek od Ústí nad Labem, protože cestou zpátky na Vysočinu mě čekaly městské nástrahy, okresky, ale i dálnice. Zkrátka, ideální trasa na první důkladné seznámení. Při proplouvání městem mi dala převodovka najevo dvě zásadní věci – přesné řazení, ale dlouhé dráhy. Odezva na plyn mi přišla také ve srovnání s mou Mazdou 3 (BK) jakási mdlá, jakoby klapka přemýšlela, zda chcete skutečně přidat, což může být vlivem honby za nízkými emisemi. S kým jsem si vážně nesedl, byl asistent pro udržení vozu v pruhu, protože při náhlé změně pruhu či předjíždění, kdy zapomenete dát blinkr, začne zápas s volantem a může to být až nebezpečné, proto jsem ho hned vypnul.
Po pár kilometrech na dálnici si nelze nevšimnout slabšího pronikání vytočeného motoru do kabiny, což mi upřímně nevadilo, když jsem pomyslel na to, jak je dnes zvuk motoru pouštěn skrze reproduktory. Pokud by to někoho zajímalo, tak na šestý rychlostní stupeň točí motor 3000 ot./min při rychlosti 130 km/h a zrychlování je takové ospalé. Nedej bože, když se musí náhle zabrzdit, to se motor G165 sbírá opravdu těžko z nízkých otáček, proto je vhodné podřazení min. o dva kvalty a šlápnout mu na krk. Ovšem půl království bych dal snad za ten adaptivní tempomat, protože na dálniční zúžení o 80 km/h je naprosto ideální, nastavíte rychlost a Mazda si už vše koriguje sama – pochopitelně musíte hlídat otáčky a případně ve stoupání podřadit, a pak už si to jednotka pobere.
Po cirka 250km cestě domů se průměrná spotřeba ustálila na 6,3 l/100 km, což mi nepřijde vůbec špatné, když jsem místy nejel předpisovými rychlostmi. Stále jsem však přemýšlel, jak 6 pojede s dravějším stylem jízdy. Nečekal jsem žádné zázraky, protože přece jen je velká a také poměrně těžká. Vyrazil jsem tedy na cesty, které mám najeté, a dával jí tzv. za uši. Nestačil jsem zírat, jelikož „šestka“ najednou ukázala svou druhou osobnost. Díky přesnému řízení se vrhala s nadšením do zatáček, protože měla jistotu v podvozku a nutno podotknout, že zadní náprava uskočí opravdu minimálně na nerovnostech v zatáčkách a dá se hezky vodit. Bohužel vlivem dlouhých drah převodovky je třeba motor točit, točit, točit a také zároveň řadit, řadit, řadit. Mazda 6 vám nedá tu svižnost zadarmo… Ale podvozek opravdu výtečný, a to i s obutými 19“ koly, vůbec nepoznáte, že tam jsou tak velká kola. Po dojetí se ukázalo další milé překvapení – spotřeba nepřesáhla hranici 7 litrů na sto km, není to skvělé po takovém stylu jízdy? Jinak celkově jsem ujel přes 700 km a zbýval ještě dojezd okolo 100 km.
Děkuji za skvělé svezení, ale…
Co říci závěrem? Slabinou byla převodovka, nebo ono se to nedá označit za slabinu, poněvadž 6 s motorem G165 je určená pro klidné povahy, pro příjemné cestování, a téměř nikdo nečeká, že se s ní bude řádit po okreskách. Takže, pokud bych si musel vybrat G165, tak snad jen v kombinaci s automatickou převodovkou, a to jsem zastáncem manuálu. Ale na to dlouhé cestování bych zkrátka uvítal spíše automat, už kvůli adaptivnímu tempomatu. Jenže já bych stejně sáhl po tom motoru 2,5 Skyactiv-G, kde je automatická převodovka standardem. Jo, něco jiného bude kombinace G165 a manuálu v Mazdě 3 (BM/BN), jelikož zde má převodovka pro změnu krátké dráhy.
Tímto bych chtěl poděkovat ústeckému dealerství Mazda Auto Bek za zapůjčení zmíněné Mazdy 6 Wagon na víkend a budu se těšit na další spolupráci. A testovaná „šestka“ je pochopitelně na prodej, stačí se podívat na přiložený odkaz.
Fotky upravil MOnix Media, díky!
Pokračujte ve čtení...
Sice jsme prozatím přinesli společnými silami dva rozhovory, ale už teď mohu prozradit, že se pracuje na třetím. Nicméně, rozšířená spolupráce přinesla Mazda News i první zapůjčení demo vozu na víkend – vybrali jsme si Mazdu 6 Wagon (GL). Co měla pod kapotou? A jak na mě zapůsobila?
Možná si to už nepamatujete, proto si dáme malou rekapitulaci. Současná generace Mazdy 6 se představila už v roce 2012 na moskevském autosalonu. První menší facelift přišel v roce 2015, kdy se toho tolik nezměnilo z pohledu exteriéru. To se stalo až o téměř tři roky později, kdy koncem roku 2017 se ukázal v Los Angeles větší facelift, který přinesl např. novou přední masku.
V současnosti se stále prodává Mazda 6 (GL), byť postupně dostává malé inovace tak, aby držela tzv. krok s dobou. A budoucnost? Aktuální verze, čekající na další mírné změny, by se měla zdržet cirka do roku 2022 – v tomhle období se má představit revoluční „šestka“ s pohonem zadních kol a šestiválcem Skyactiv-X. Údajně se zřejmě dostane i do Evropy, a to díky převratným technologiím Skyactiv-X a mild hybridu. Ale nebudeme dále polemizovat o tom, co bude a pojďme se podívat na to, jak si vedl testovací kousek v mých rukách.
Přiznám se bez mučení, Martin mi nabízel zpočátku buď novou Mazdu 3, nebo CX-30 s motorem Skyactiv-X, abych si tak osahal nejmodernější techniku japonské značky. Jenže díky dobře vedenému profilu na Instagramu jsem věděl, že v ústeckém showroomu mají stále demo vůz Mazdy 6 Wagon s motorem G165 a výbavou Revolution. Jelikož se mi třetí generace „šestky“ líbí od jejího uvedení, byla má volba jasná, protože aktuální dvě novinky si mohu vyzkoušet třeba příště
, ale to předbíhám, opět.Pořád má šmrnc
Zápůjčka byla naplánovaná na druhý červencový víkend, což vyšlo krásně i s ohledem na mou týdenní dovolenou. No, uznejte sami, umíte si představit lepší začátek dovolené než víkend s novou Mazdou? Každopádně, nevím, jak to máte vy, ale já osobně tleskám designérům, jak se jim podařilo „oživit“ Mazdu 6 pomocí druhé modernizace. Ano, je sice pravda, že i ta už je přes dva roky stará, ale není to znát.
Přední partie vyzrály snad na úplné maximum, protože nová maska udělala opravdu hodně a „šestka“ srší charismatem na všechny strany. Je sice pravda, že bude záležet i na zvoleném odstínu karoserie, ale už z dálky, pokud jste skalním fanouškem Mazd, budete hrdí na to, že bliká při odemykání právě na Vás. Profilu vozu dominují 19palcová litá kola, ale také elegantní silueta, které jsem nikdy nevěnoval tolik pozornosti. To se však změnilo při následném focení a vážně jsem se kochal. Na zádi se toho moc neudálo za dobu její životnosti, ale dvě koncovky výfuku jsou stále sympatické a sluší i rodinnému kombi.
Postarší, ale přesto stále příjemná kabina
Oproti 3 (BP) a CX-30 má „šestka“ ještě starší provedení interiéru, proto vás nepřekvapí např. starý známý volant, apod. Po usednutí jsem řidičskou pozici našel snad za minutu, protože mi přijde, že Mazda si na tomhle zakládá už pár desetiletí – přece jenom za vše mluví i filozofie „jinba ittai – spojení jezdce s koněm“.
Sedačky byly „pouze“ látkové, ale to mi vůbec nevadilo. Co mě však trochu trápilo, bylo jejích boční vedení, ale zas musím brát v potaz, že s „šestkou“ bude málokdo řezat zatáčky (smích). Jinak ergonomie by se dala označit za příkladnou, jelikož veškeré ovládání bylo tak, jak byste očekávali. Nalevo od volantu je panel pro deaktivaci stabilizace, asistenta pro hlídání jízdy v pruhu nebo i-stop.
Samotnou kapitolou je také přístrojový štít, jelikož otáčkoměr a ukazatele paliva i teploty motoru zůstaly nadále analogovými, ale rychloměr už je bohužel digitální, avšak má alespoň příjemnou grafiku a mnoho podob zobrazení – čistě rychloměr, nebo palubní počítač, dojezd, vzdálenost vozu před vámi, apod. Musím se však přiznat, že ze začátku jsem head-up displej, zobrazující především rychlost v zorném poli řidiče na čelním skle, vypínal z nezvyku. Ale při každém startování vozu se zas zapnul a druhý den už jsem se ani nepodíval na budíky.
Pomyslnou třešničkou na středovém panelu je displej, který je sice dotykový, ale častěji jej budete ovládat pomocí konzole před loketní opěrkou, poněvadž je to bezpečnější popaměti než pomocí dotyků, kdy se pak nevěnujete řízení. A takhle přesně to prezentuje i samotná Mazda. Ostatní značky už dávno odstranily podobné knoflíky a vše se řeší dotykově, ale Mazda nezastává tento názor.
Když jsme u toho infotaimentu, neměl jsem s ním sebemenší problém a audio soustava BOSE hrála také slušně – tady musím inženýry pochválit za to, že dali na konzolu pro infotaiment i menší speciální knoflík pro ovládání hlasitosti, na který saháte opět popaměti anebo ztišíte zvuk pomocí volantu. Chtěl jsem okusit intuitivnost Android Auto, ale bohužel, neměl jsem kabel. Co mě však hodně zamrzelo, bylo rozlišení obrazu pro parkovací kameru a 360° pohled, tohle se nepovedlo. Dále pak už není nic extra mezi předními sedadly – držáky nápojů, odkládací prostory a třeba loketní opěrka obsahující v útrobách porty na USB, apod.
Po nastavení řidičovy sedačky pro mě (výška 188 cm) jsem se posadil sám za sebe a musím říci, že bych si uměl představit vzadu jízdu do Chorvatska, i když tam se nyní jezdí spíše vlaky (smích). Jinými slovy, u kolen i hlavy mi zbývalo asi ještě deset centimetrů, ale měl bych obavy, zda by se dozadu vešli vedle sebe tři urostlí chlapi.
Víko zavazadlového prostoru se zvedá manuálně, což možná zklame někoho, kdo by ve střední třídě čekal už elektronické ovládání. Nedalo mi to a zeptal jsem se Ondry, přijímacího technika Mazda Auto Bek, proč tomu tak je – „Pokud by Mazda trvala u 6 na elektricky ovládaném víku, musela by kompletně přepracovat C-sloupky, resp. zohýbat jinak plechy, aby vznikla větší mezera, kde jsou umístěné vzpěry kufru, protože při současné karoserii by se tam ty obrovské vzpěry s motůrky prostě nevešly. Proto u faceliftu to nemá význam, když je kastle už osmiletá, takže třeba u nové generace…“ Každopádně, objem zavazadlového prostoru 6 Wagon je 522 litrů a po stranách jsou kapsy pro uložení drobností, ale sympatickým doplňkem jsou třeba i háčky s nosností max. 3 kg.
„Dej mi za uši a uvidíš, co ve mně je!“
A konečně se dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu. Pod kapotou mnou testované Mazdy 6 Wagon se nacházela tzv. zlatá střední cesta – atmosférický benzínový 2,0 Skyactiv-G o výkonu 165 koní a točivém momentu 213 Nm v kombinaci se šestistupňovým manuálem. Když jsme u toho agregátu, ani u kapoty nejsou plynové vzpěry, ale klasická tyčka. Proto jsem se zas obrátil na Ondru a řekl mi: „Jirko, a na co? K čemu tam budou ty plynové vzpěry? Lidi mají u těchto aut zvedat kapotu z důvodu dolití kapaliny do ostřikovačů, a i ta jim většinou vystačí od prohlídky k prohlídce. Máme zjištěno, že plno lidí nekouká ani na stav oleje v motoru, proto tohle Mazda absolutně neřeší a také náklady jsou pak menší.“
Ale zpátky k samotné jízdě! Byl jsem rád, že jsem si vůz vyzvedl osobně kousek od Ústí nad Labem, protože cestou zpátky na Vysočinu mě čekaly městské nástrahy, okresky, ale i dálnice. Zkrátka, ideální trasa na první důkladné seznámení. Při proplouvání městem mi dala převodovka najevo dvě zásadní věci – přesné řazení, ale dlouhé dráhy. Odezva na plyn mi přišla také ve srovnání s mou Mazdou 3 (BK) jakási mdlá, jakoby klapka přemýšlela, zda chcete skutečně přidat, což může být vlivem honby za nízkými emisemi. S kým jsem si vážně nesedl, byl asistent pro udržení vozu v pruhu, protože při náhlé změně pruhu či předjíždění, kdy zapomenete dát blinkr, začne zápas s volantem a může to být až nebezpečné, proto jsem ho hned vypnul.
Po pár kilometrech na dálnici si nelze nevšimnout slabšího pronikání vytočeného motoru do kabiny, což mi upřímně nevadilo, když jsem pomyslel na to, jak je dnes zvuk motoru pouštěn skrze reproduktory. Pokud by to někoho zajímalo, tak na šestý rychlostní stupeň točí motor 3000 ot./min při rychlosti 130 km/h a zrychlování je takové ospalé. Nedej bože, když se musí náhle zabrzdit, to se motor G165 sbírá opravdu těžko z nízkých otáček, proto je vhodné podřazení min. o dva kvalty a šlápnout mu na krk. Ovšem půl království bych dal snad za ten adaptivní tempomat, protože na dálniční zúžení o 80 km/h je naprosto ideální, nastavíte rychlost a Mazda si už vše koriguje sama – pochopitelně musíte hlídat otáčky a případně ve stoupání podřadit, a pak už si to jednotka pobere.
Po cirka 250km cestě domů se průměrná spotřeba ustálila na 6,3 l/100 km, což mi nepřijde vůbec špatné, když jsem místy nejel předpisovými rychlostmi. Stále jsem však přemýšlel, jak 6 pojede s dravějším stylem jízdy. Nečekal jsem žádné zázraky, protože přece jen je velká a také poměrně těžká. Vyrazil jsem tedy na cesty, které mám najeté, a dával jí tzv. za uši. Nestačil jsem zírat, jelikož „šestka“ najednou ukázala svou druhou osobnost. Díky přesnému řízení se vrhala s nadšením do zatáček, protože měla jistotu v podvozku a nutno podotknout, že zadní náprava uskočí opravdu minimálně na nerovnostech v zatáčkách a dá se hezky vodit. Bohužel vlivem dlouhých drah převodovky je třeba motor točit, točit, točit a také zároveň řadit, řadit, řadit. Mazda 6 vám nedá tu svižnost zadarmo… Ale podvozek opravdu výtečný, a to i s obutými 19“ koly, vůbec nepoznáte, že tam jsou tak velká kola. Po dojetí se ukázalo další milé překvapení – spotřeba nepřesáhla hranici 7 litrů na sto km, není to skvělé po takovém stylu jízdy? Jinak celkově jsem ujel přes 700 km a zbýval ještě dojezd okolo 100 km.
Děkuji za skvělé svezení, ale…
Co říci závěrem? Slabinou byla převodovka, nebo ono se to nedá označit za slabinu, poněvadž 6 s motorem G165 je určená pro klidné povahy, pro příjemné cestování, a téměř nikdo nečeká, že se s ní bude řádit po okreskách. Takže, pokud bych si musel vybrat G165, tak snad jen v kombinaci s automatickou převodovkou, a to jsem zastáncem manuálu. Ale na to dlouhé cestování bych zkrátka uvítal spíše automat, už kvůli adaptivnímu tempomatu. Jenže já bych stejně sáhl po tom motoru 2,5 Skyactiv-G, kde je automatická převodovka standardem. Jo, něco jiného bude kombinace G165 a manuálu v Mazdě 3 (BM/BN), jelikož zde má převodovka pro změnu krátké dráhy.
Tímto bych chtěl poděkovat ústeckému dealerství Mazda Auto Bek za zapůjčení zmíněné Mazdy 6 Wagon na víkend a budu se těšit na další spolupráci. A testovaná „šestka“ je pochopitelně na prodej, stačí se podívat na přiložený odkaz.
Fotky upravil MOnix Media, díky!
Pokračujte ve čtení...
